Řeka stínů
Řeka stínů
Až překročíš svou řeku stínů
zář slunce - zas tvou cestu osvítí
a v upřímnosti nespatříš víc vinu,
pak nebude tvůj život,
jen pustou pouští - bez kvítí.
A na Olymp té prosté, lidské lásky,
ty v potu tváře až jednou vystoupíš,
pak zmizí všechny – na čele tvém vrásky,
místo té pouště,
kvetoucí louky uvidíš.



