Louky kvetou dál...
A louky kvetou dál
A louky, louky kvetou dál,
a v lesích, ptačí dál je slyšet hlas,
i vítr nezbeda, co vlasů ti vál,
jak včera vanul, i zítra - vanout bude zas.
I proudy řek, dál v peřejích se dmou.
A jaro zimu střídá, i léto přichází.
A po něm podzim zase, s barevností svou,
i zima bílá a každé ráno - slunce vychází.
I když stejné - všechno zdá se být,
přec jiné je. To jistě dobře víš.
Ač stejné řeky proudem zkusíš jít,
do téže řeky, téhož proudu, to věř mi - nikdy nevstoupíš.
Ač možná rád bych, přec nezastavím čas.
A nevrátím, co jednou odnes’ v dál.
Jen ve vzpomínkách navrací se zas,
všechno to krásné, co vrátit bych si přál.



