Trocha poesie

Hodnocení uživatelů:  / 0
NejhoršíNejlepší 

Myslel jsem totiž, v tom je ta potíž,
že trocha poesie nikoho nezabije...

A tak jsem čas od času vyplodil něco, co by snad vzdáleně poesii mohlo připomínat. Nedělám si žádné iluze o kvalitách, ale na druhou stranu kdo ví. Třeba se ty moje pokusy někomu mohou i líbit. Na někoho možná mohou působit poněkud ponuře, nebo snad i depresivně. S odstupem času takto působí i na mně, a dost možná takové skutečně jsou. Inu co naděláme. Život, to přece nejsou jen krásné chvíle plné sluníčka a radosti. Neoddělitelně k němu patří i chvíle nepříjemné, ba dokonce i neradostné a smutné. Jak zpívali Werich s Voskovcem: "Jednou jsi dole, jednou nahoře...".

V životě přece není nejdůležitější nedostat se dolů. Mnohem důležitější je, pokud se dostaneme dolů, dokázat se zase vrátit nahoru.

 Návraty nebývají snadné. Někdy. Někdy se podaří vyřešit problém rychle, jindy to bývá cesta dlouhá a nelehká. Záleží i na tom, koho, jaké lidi, jaké přátele má člověk kolem sebe.

rano

Každý den slunce vychází... 

rano-2

Svítání je snad nejkrásnějším okamžikem 

Přestože se mohou moje poetické pokusy zdát pochmurnými a smutnými, smutný ani pochmurný nejsem. A dokonce nejsem ani pesimista. Naopak. Život, i když nebyl vždycky přívětivý (nebo možná právě proto) mně naučil hledat ve všem špatném něco dobrého. Něco, jako ono pomyslné světlo na konci tunelu.

 

Sdílet