Něco málo o mně
| 
/ 0
Kam až moje paměť sahá, byly součástí mého života výlety po březích Svitavy v okolí Brna. Přestože jsou vzpomínky po těch letech poněkud mlhavé a útržkovité, přece mi zůstávají v paměti chvíle, kdy si rodiče oblékli své Battledressy, táta vzal na záda odřené "tele" a vyrazili jsme.
K výletům a večerům u řeky neoddělitelně patřily táborové ohně, kytary a trampské písničky. A ty mně doprovázely po celý dosavadní život a věřím, že mne ještě pár let provázet budou. V patnácti letech jsem si pořídil svoji první kytaru, na její nákup mimochodem padl celý výnos z letní brigády v cihelně a začal jsem se učit. Ochránci zvířat mi snad odpustí, že moje první pokusy vyloudit z kytary pár tónů, vyhnaly z širokého okolí všechny hlodavce a patrně i veškerou další havěť.
Ale vydržel jsem a vydrželi i rodiče a naši sousedé. A veškerá snaha snad nebyla tak úplně marná. Díky jí, jsem si přinesl ceny ze soutěží na nejednom potlachu. Jistě. Nešlo ani o Superstar ani o Xfaktor, ale i tak pro mne tyto ceny znamenají i po mnoha letech hodně.
Mládí prožité mezi trampíky na mně dozajista zanechalo jisté stopy, stejně tak, jako na mne působila rodinná historie. Podle ní se mezi našimi předky z matčiny strany objevuje švédský šlechtic, bojující v průběhu Třicetileté války v českých zemích. Tuto rodinnou pověst jsem si dovolil zpracovat do krátké povídky.
Pravdivost této rodinné historie se pokusil ověřit matčin strýc. Před druhou světovou válkou se mu po dlouholetém pátrání ve starých matrikách a archivech konečně podařilo najít nejenom indicie potvrzující rodinnou pověst, ale i historické dokumenty, umožňující mu kontaktovat dodnes žijící potomky našeho společného předka. Dopis který jim odeslal, nezůstal bez odezvy. Krom dopisu, který skutečně obsahoval potvrzení existence našeho společného předka, mu byl doručen i obraz rodového znaku. Prokázat příbuzenskou spojitost by dnes jistě nebyl problém, ale pouštět se do takového podniku mi nějak nedává smysl. To, jak se zachoval ten, kdo stál na počátku celé této historie, je mnohem důležitější než šlechtický původ a titul, který tak jako tak, sňatkem se službnou ztratil.
A jak jsem již řekl. Jsem Ryba a jako taková také velký snílek, romantik a idealista. Někdy snad až příliš velký, což se mi také nejednou vymstilo. Jen stěží se vyrovnávám s podrazy, lží, lidskou nadutostí. Nemám rád lidi, kteří se neváhají schovat za jiné a svalovat na jiné své vlastní chyby. Snad jsem až přespříliš důvěřivý, a i přes svůj věk a nejednu špatnou zkušenost, pořád naivně věřím na upřímnost a přímost. A tak ve své nepoučitelnosti občas (možná až dost často) narážím. A protože se mně jakýkoli podraz (a víc podraz na jiné než na mně) hlubocece dotýká, jen těžko se s něčím takovým vyrovnávám. A moje okolí potom nemůže pochopit, jak mně může kdejaká "banalita" rozhodit.
Není příliš mnoho lidí, kteří by mi nějakým zásadním způsobem vstoupili do života. O to víc si cením těch, kteří mi do něj nejenom vstoupili, ale kteří ho ovlivnili a dá se říct, že radikálním způsobem změnili právě v okamžiku, kdy jsem to nejvíc potřeboval, kdy jsem se cítil být na samém dně. Na druhou stranu si ale rozhodně nestěžuji. Jsem prostě jaký jsem, a i když se sám v sobě často nevyznám a tedy to sám se sebou nemám právě snadné (a copak potom moje okolí), jiný bych být ani nechtěl.