Osobní stránky webmastera
Webstudia JV-Arms

Když jsem před lety pročítal návštěvní knihu ze své výstavy kreseb, objevil jsem v ní zajímavý zápis. Psalo se v něm: "Autor kreseb, jako by přicházel z jiné doby. Jeho kresby v sobě ukrývají současně radost i smutek, jsou romantické a současně vypovídající o jeho prožitcích..."

I já sám mám často pocit, že se do této doby příliš nehodím. Ne ani tak pro tu romantickou povahu, jako spíš proto, že se jen stěží vyrovnávám s neupřímností, přetvářkou a lží a pokud se s ní setkám, hluboce se mne dotkne. Přátelé a známí o mně říkají, že jsem nenapravitelný romantik, současně ale také upřímný a obětavý člověk. Snad mají pravdu. Snažím se být upřímný a snažím se vždycky jednat fér a na rovinu, i když na to většinou doplácím.

 Kam až moje paměť sahá, byly součástí mého života výlety po březích Svitavy v okolí Brna. Přestože jsou vzpomínky po těch letech poněkud mlhavé a útržkovité, přece mi zůstávají v paměti chvíle, kdy si rodiče oblékli své Battledressy, táta vzal na záda odřené "tele" a vyrazili jsme.

 K výletům a večerům u řeky neoddělitelně patřily táborové ohně, kytary a trampské písničky. A ty mně doprovázely po celý dosavadní život a věřím, že mne ještě pár let provázet budou. V patnácti letech jsem si pořídil svoji první kytaru, na její nákup mimochodem padl celý výnos z letní brigády v cihelně a začal jsem se učit. Ochránci zvířat mi snad odpustí, že moje první pokusy vyloudit z kytary pár tónů, vyhnaly z širokého okolí všechny hlodavce a patrně i veškerou další havěť.

Zájem o výtvarný projev se neprojevuje jenom ve fotografii. Čas od času, když mne přepadne "divná nálada", mi k návratu do "normálu" pomáhá tužka a papír. Je to trochu s podivem, protože soudě podle ohlasů učitelů Výtvarné výchovy, kteří moje "díla" oceňovali známkami od 3 nahoru, byla jejich úroveň asi dost hrozná. Jaká měřítka by moje výtvory snesly dnes, těžko říct a přiznám se, nepovažuji to ani za zvlášť důležité. I když soudě podle ohlasů z výstavy, kterou jsem ve spolupráci s Městskou knihovnou v Pečkách před lety uspořádal a (dnes to už snad mohu přiznat) věnoval ženě, která mi, snad nevědomky, podstatně změnila další život (a musím říct, že k lepšímu), to snad nebude tak špatné. Pro mne je důležitější skutečnost, že mi kresba pomáhá se odreagovat a uvolnit stres, kterého je občas víc, než by bylo zdrávo.

Zálib, které mi zabírají prakticky veškerý volný čas mám možná víc než dost a všechny, nebo alespoň drtivá většina z nich, mají jedno společné. Tím, co je spojuje, je sklon k umění. Samozřejmě za předpokladu, že by bylo možné moje výtvory uměním nazvat. Bez těchto zálib si prostě nedokážu život představit, a tak občas vyplodím nějakou krátkou povídku, jindy zkusím vytvořit kresbu nebo zachytit něco, co se mi líbí, objektivem fotoaparátu. K výtvarnému projevu má blízko i práce se dřevem, ať již je to intarzie nebo dřevořezba.

 Začátky, snad s výjimkou fotografie, byly většinou dílem náhody, shody okolností a touhy zkusit něco, co jsem ještě nezkusil. Díky jedné takové shodě okolností jsem se dostal k prvním pokusům o dřevořezbu a intarzii. Oboje spolu úzce souviselo. Začalo to výzdobou pažby lovecké kulovnice.